Oskar Schindler: Člen nacistické strany, který utratil své jmění za úplatky, aby zachránil 1200 židů

Na Oskaru Schindlerovi je fascinující právě to, jak obtížně se vejde do jednoduché morální škatulky. Byl členem NSDAP, využíval válečný systém k podnikání, pohyboval se mezi nacistickými úředníky a zpočátku mu nevadilo, že válka nabízí příležitost k zisku. Zároveň je to však muž, který nakonec nasadil vlastní jmění, kontakty i osobní bezpečí, aby vyvedl stovky lidí z prostoru téměř jisté smrti.

Podnikatel, který rozuměl systému

Schindler se narodil roku 1908 ve Svitavách a před válkou se živil obchodem. Nebyl ideologem v přísném slova smyslu, spíš mužem, který dobře chápal výhody kontaktů, loajality a příležitosti. Po okupaci Polska převzal v Krakově továrnu na smaltované nádobí a rychle se naučil fungovat ve válečné ekonomice.

Jeho továrna zpočátku prosperovala i proto, že využívala levnou židovskou pracovní sílu. V tomto bodě je nutné odolat pokušení psát dějiny zpětně jako připravenou cestu k hrdinství. Schindler se nestal zachráncem v prvním dni války. Zpočátku byl člověkem, kterému nový pořádek otevřel cestu k majetku, vlivu a pohodlnému životu.

Právě díky tomu se však zároveň dostal do blízkosti nacistické moci. Znal důstojníky, uměl je pohostit, uplácet a bavit. Měl cit pro psychologii lidí, kteří drželi v rukou život a smrt. V jiném kontextu by to byly jen rysy šikovného kariéristy. V okupovaném Polsku se z nich nakonec stal nástroj záchrany.

Proměna během teroru

Rozhodující roli sehrálo to, že Schindler z bezprostřední blízkosti pozoroval násilí vůči krakovským Židům a později fungování tábora Płaszów pod velením Amona Götha. Svědectví o brutalitě nacistického systému na něj zjevně zapůsobila víc, než původně čekal. Nešlo o náhlé osvícení v jediném okamžiku, ale o postupný obrat člověka, který si uvědomil, co přesně znamená mechanismus, z něhož sám těží.

Právě tehdy se zrodila schindlerovská strategie: prezentovat židovské dělníky jako pro válku nepostradatelné pracovníky, chránit je před deportacemi a neustále vyjednávat s úřady. Tato ochrana nebyla bezplatná. Schindler používal dary, alkohol, černý trh i osobní vazby, aby získal čas a výjimky.

Vrchol této snahy představuje slavný „Schindlerův seznam“, tedy soupis zhruba 1200 lidí, které se mu podařilo převést do továrny v Brněnci a tím je vyjmout z dráhy směřující do vyhlazovacích táborů. Nešlo o administrativní formalitu. Každé jméno znamenalo konkrétní lidskou šanci přežít.

Muž, který přišel o peníze a získal paměť

Schindler své jmění během války fakticky rozpustil v úplatcích, nelegálních nákupech jídla a ochraně svých pracovníků. Konec války ho nezastihl jako vítězného podnikatele, ale jako muže, který musel utíkat před postupující frontou a spoléhat na svědectví těch, které zachránil. Po roce 1945 se mu navíc ekonomicky příliš nedařilo.

Jeho poválečný život byl plný neúspěchů, dluhů a pokusů začít znovu. Dlouho žil mezi Německem a Argentinou, nikdy už však nenašel pevné místo ani velký majetek. Přesto kolem něj vznikla zvláštní komunita paměti: tzv. Schindlerjuden a jejich potomci si jeho zásah předávali jako konkrétní důvod, proč vůbec existují.

To je možná nejsilnější moment celého příběhu. Nejde o abstraktní hrdinství ani o pozdější legendu. Jde o stovky lidí, jejichž životní linie pokračovaly právě proto, že jeden člověk v prostředí nacistického státu využil své postavení jinak, než se čekalo.

Hrdina bez svatozáře

Oskar Schindler zemřel roku 1974. Dnes je často připomínán v silně idealizované podobě, zvlášť po Spielbergově filmu. Historicky přesnější obraz je složitější: Schindler byl bonviván, oportunista, člověk s problematickým soukromým životem a s dlouhou zkušeností z fungování uvnitř zločinného systému.

Právě to ale jeho příběh neumenšuje. Naopak. Ukazuje, že rozhodnutí zachraňovat nemusí přijít jen od lidí, kteří byli od počátku čistí a morálně neotřesitelní. V extrémních dějinách někdy hrají roli i ti, kteří sami stojí uvnitř šedé zóny a teprve postupně pochopí, co je třeba udělat.

Schindler tak zůstává jednou z nejpozoruhodnějších postav druhé světové války. Ne proto, že by byl ideálním člověkem, ale proto, že v okamžiku, kdy většina systému fungovala jako stroj smrti, našel způsob, jak jeho část obrátit proti němu.