Philippe Pétain: hrdina od Verdunu a pád do Vichy

Maršál, který v první válce zosobnil obranu Francie a ve druhé vedl kolaborační režim

Philippe Pétain byl po první světové válce oslavován jako „vítěz od Verdunu“. O čtvrt století později stál v čele autoritářského režimu ve Vichy, který spolupracoval s nacistickým Německem a podílel se na pronásledování Židů.

Obrázek: Philippe Pétain (en civil, autour de 1930).jpg, Harris & Ewing / Library of Congress / Wikimedia Commons, public domain.

Verdun a zrození národního symbolu

Pétainova pověst vznikla u Verdunu. V roce 1916 se toto místo stalo symbolem francouzského odporu proti německé ofenzivě. Verdun nebyl jen bitvou, ale zkouškou vůle, logistiky a schopnosti udržet frontu pod nesmírným tlakem. Pétain byl vnímán jako velitel, který dokázal obranu stabilizovat a který rozuměl nutnosti šetřit vojáky více než někteří jiní generálové své doby.

Po válce z něj Francie udělala maršála a národní autoritu. Jeho jméno neslo váhu vítězství, oběti a státní kontinuity. Právě proto byl jeho pozdější pád tak ničivý. Nešlo o neznámého politika z okraje dějin, ale o člověka, v němž mnoho Francouzů vidělo bezpečí a pořádek.

Rok 1940 a volba kapitulace

V červnu 1940 se Francie zhroutila pod německým útokem. Pétain, tehdy už starý muž s obrovskou prestiží, se stal předsedou vlády a podpořil příměří s Německem. Jeho obhájci později tvrdili, že chtěl Francii chránit před úplným zničením. Problém je, že Vichy nebylo jen pasivní správou poražené země.

Režim, který vznikl ve Vichy, zrušil republikánské instituce a budoval autoritářský stát. Heslo „Práce, rodina, vlast“ nahradilo republikánské „Volnost, rovnost, bratrství“. Pétainova vláda spolupracovala s Němci a sama zaváděla řadu represivních opatření. Zvlášť důležitá je antisemitská legislativa, která byla ve Francii přijímána už na podzim 1940.

Kolaborace a odpovědnost

Vichy se dlouho snažilo vystupovat jako „štít“, který má Francii chránit. Historické prameny však ukazují, že tento obraz je nedostatečný. Francouzské úřady se podílely na pronásledování Židů, na policejních opatřeních a na správě země ve prospěch okupantů. V některých případech šly iniciativně dál, než co Němci bezprostředně požadovali.

Pétain samozřejmě nebyl jediným aktérem Vichy. Významnou roli hráli Pierre Laval a další politici. Jako hlava státu však nesl politickou a symbolickou odpovědnost. Jeho podpis a autorita dávaly režimu legitimitu, kterou by bez „hrdiny od Verdunu“ nikdy neměl.

Soud a paměť

Po osvobození byl Pétain postaven před soud. Byl odsouzen za vlastizradu a trest smrti mu byl vzhledem k věku a někdejším zásluhám změněn na doživotí. Zemřel v roce 1951 na ostrově Île d’Yeu.

Pétainův příběh patří k nejvýraznějším varováním moderních francouzských dějin. Ukazuje, že válečná sláva z jedné epochy neposkytuje morální imunitu v epoše jiné. Verdun a Vichy nejsou dvě oddělené životopisné poznámky. Jsou to dvě části jednoho života, v němž se národní mýtus změnil ve státní hanbu.