Polští vojáci adoptovali medvěda Wojteka, který jim za druhé světové války pomáhal nosit dělostřelecké granáty

Jen málokterý válečný příběh spojuje absurditu frontového života s tak silným lidským vztahem jako osud medvěda jménem Wojtek. Mladého syrského medvěda hnědého koupili v roce 1942 vojáci polského II. sboru na Blízkém východě. Zvíře, které zpočátku krmili kondenzovaným mlékem z láhve od vodky, se postupně stalo plnohodnotným členem jednotky. Ve vojenských záznamech se nakonec objevil i formálně, protože bez toho by jej nebylo možné přepravit s jednotkou lodí. Největší slávu mu přinesla italská kampaň a především bitva o Monte Cassino, kde podle svědectví vojáků pomáhal nosit bedny s municí a těžké granáty.

Mládě z Persie

Začátek celého příběhu sahá do jara roku 1942, kdy se vojáci Andersovy armády pohybovali na území dnešního Íránu. Polský II. sbor vznikal z lidí, kteří prošli sovětskými lágry, evakuačními transporty a složitým přesunem na jih. V jedné z perských horských oblastí narazili vojáci na chlapce, který měl u sebe malé medvídě. Zvíře mu pravděpodobně zůstalo po zastřelené matce. Poláci je od něj koupili nebo vyměnili za potraviny, konzervy a drobné předměty, jak se v různých vzpomínkách uvádí.

Medvěd se dostal k rotě, která se o něj začala starat s překvapivou důsledností. Dostal jméno Wojtek, tedy zdrobnělinu jména Wojciech, a od prvních týdnů sdílel s vojáky jejich každodenní rytmus. Spal ve stanech, cestoval v nákladních autech a velmi rychle si zvykl na přítomnost lidí. Pamětníci později popisovali, že měl rád pivo, marmeládu, ovoce a zápasení. Také rád napodoboval lidské chování, což z něj udělalo atrakci celé jednotky.

Ještě důležitější ale bylo, že v podmínkách dlouhého přesunu a pozdějšího výcviku představoval Wojtek zvláštní typ psychické vzpruhy. Polští vojáci za sebou měli mimořádně těžké zkušenosti, často spojené s deportacemi po sovětské okupaci východního Polska v letech 1939 až 1941. Zvíře, o které se mohli starat a které současně vnášelo do vojenského provozu humor, získalo mezi nimi téměř rodinné postavení.

Jak se z maskota stal vojín

Wojtek se s rotou pohyboval přes Blízký východ a později do Egypta. Když se polský II. sbor připravoval k přepravě do Itálie, narazili vojáci na praktický problém. Zvíře nebylo možné naložit jen jako neoficiální maskot. Aby mohlo cestovat s jednotkou, bylo v podstatě administrativně zařazeno do stavu roty. Ve vzpomínkách se uvádí, že dostal hodnost vojína a přídělové číslo. Dnes to zní jako anekdota, ale v praxi šlo o řešení, které umožnilo mít medvěda na seznamu jednotky.

Wojtek byl spojen především s 22. dělostřeleckou zásobovací rotou polského II. sboru. Právě tato rota si později zvolila jako svůj znak siluetu medvěda nesoucího dělostřelecký granát. Jde o důležitý detail, protože znak nevznikl jen jako roztomilá připomínka. Odkazoval k tomu, že Wojtek se v zásobovacím prostoru skutečně pohyboval mezi bednami a vojáci jej vnímali jako pomocníka, nikoli jen zvířecí ozdobu jednotky.

Monte Cassino a válečná legenda

Nejznámější kapitola Wojtkova života souvisí s italským tažením roku 1944. Polský II. sbor byl nasazen do bojů o klášterní vrch Monte Cassino, který se stal jedním z nejtěžších střetů spojenecké kampaně v Itálii. Boje, jež vyvrcholily v květnu 1944, si vyžádaly tisíce mrtvých a raněných. Jen polský II. sbor měl podle běžně uváděných součtů přes 900 padlých a několik tisíc zraněných. V tomto prostředí se zrodil i motiv medvěda nosícího munici.

Podle řady svědectví Wojtek napodoboval vojáky, kteří přenášeli bedny s granáty a municí. Chodil po zadních, objímal těžké náklady předními tlapami a pomáhal je přemisťovat. Vzpomínky se v detailech liší a historik musí počítat s tím, že válečná paměť vytváří i legendu. Základní jádro příběhu je ale velmi dobře doloženo tím, jak silně se vrylo do identity roty i do jejích symbolů.

Nešlo přitom o nějakou scénku pro fotografy. Zásobovací trasy v okolí Cassina byly vyčerpávající a nebezpečné. Přenášely se tudy dělostřelecké granáty, bedny se střelivem i další materiál. Wojtek se pohyboval mezi vojáky v prostoru, kde bylo potřeba rychle pracovat a nepřekážet. Právě fakt, že si na jeho přítomnost nikdo z mužů dlouhodobě nestěžoval a naopak ji později připomínali s respektem, napovídá, že svou roli opravdu zvládal.

Skotský důchod a trvalá paměť

Po válce byl polský II. sbor přesunut do Británie a část jeho příslušníků skončila ve Skotsku. S nimi se tam dostal i Wojtek. Usadil se v táboře poblíž Huttonu a po demobilizaci byl předán do zoologické zahrady v Edinburghu, kde žil až do své smrti v roce 1963. Bývalí vojáci jej tam navštěvovali a podle svědectví na ně reagoval, zejména když zaslechl polštinu nebo známé hlasy.

Z medvěda se mezitím stal symbol jedné velmi specifické polské válečné zkušenosti. Andersova armáda byla složena z lidí, kteří prošli sovětským vyhnanstvím a pak bojovali po boku západních Spojenců daleko od domova. Wojtek je provázel v etapě, kdy se z rozptýlených a často zlomených jednotlivců stávala znovu vojenská komunita. Proto dnes stojí jeho sochy mimo jiné v Edinburghu, Krakově, Londýně nebo ve Varšavě.

Příběh Wojtka zůstává mimořádný i v tom, že spojuje přesně dohledatelné dějiny s prvkem, který by v jiném kontextu působil téměř pohádkově. Za symbolem medvěda s granátem stojí konkrétní jednotka, konkrétní boje a konkrétní lidé. A právě proto se tento medvěd nestal jen válečnou kuriozitou, ale jedním z nejtrvalejších obrazů polské účasti ve druhé světové válce.