Thomas Jefferson: Kázal o svobodě, ale vlastnil 600 otroků a zneužíval nezletilé dítě

Thomas Jefferson je jednou z ústředních postav amerického zakladatelského mýtu. Byl hlavním autorem Deklarace nezávislosti, třetím prezidentem USA, mužem osvícenského vzdělání, architektury i politické imaginace. Zároveň je však jeho život neoddělitelně spojen s otrokářským světem Virginie. Během života vlastnil přibližně šest stovek zotročených lidí a jeho vztah se Sally Hemings patří k nejbolestivějším kapitolám amerických dějin.

Autor velkých vět a muž plantáže

Když Jefferson v roce 1776 sepisoval slavnou pasáž o tom, že „všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni“, vytvářel jazyk, který se později stal základem mnoha emancipačních hnutí. Problém je, že tato univerzální slova vznikala v hlavě člověka, který sám žil z práce otroků na plantáži Monticello a nikdy systém otroctví radikálně nezrušil.

Jefferson nebyl výjimkou mezi virginskými elitami, ale právě proto je jeho případ tak důležitý. Nejde o soukromé selhání mimo hlavní příběh. Jde o rozpor zapsaný přímo do rodného listu Spojených států. Americká republika vznikala na jazyce práv a svobody, zatímco pod tímto jazykem dál fungoval ekonomický a společenský řád založený na zotročení.

Jefferson občas o otroctví psal jako o špatném nebo nebezpečném systému. V praxi však zůstával jeho součástí a byl na něm finančně závislý. Dluhy, životní styl a fungování Monticella znamenaly, že se nikdy nestal skutečným abolicionistou, ale spíš mužem, který dokázal morální problém formulovat a zároveň s ním žít.

Sally Hemings a otázka moci

Nejsložitější a nejcitlivější část Jeffersonova příběhu se týká Sally Hemings. Ta byla zotročenou ženou z domácnosti Monticella a zároveň poloviční sestrou Jeffersonovy manželky přes společného otce, což samo o sobě ukazuje zvrácenou genealogii otrokářského světa. Když se jejich vztah začal, byla Sally velmi mladá a navíc byla právně i sociálně zcela bezmocná vůči muži, který ji vlastnil.

Dnes už po genetických výzkumech a analýze pramenů panuje mezi historiky široká shoda, že Jefferson je otcem jejích dětí. Dlouho se vedly spory, zda šlo o vztah „dobrovolný“ či „komplikovaný“. Takové formulace ale snadno zakrývají podstatu věci. Mezi prezidentem, plantážníkem a otrokyní neexistovala rovnost, na jejímž základě by šlo mluvit o skutečně svobodném souhlasu.

Proto bývá dnes Jeffersonův vztah se Sally Hemings stále častěji chápán jako součást strukturálního sexuálního násilí otrokářského systému. Není nutné z něj vytvářet bulvární senzaci. Stačí přijmout základní fakt: muž, který mluvil o svobodě, měl intimní vztah s mladou zotročenou ženou, jež mu byla podřízena v každém myslitelném smyslu.

Politik svobody a praxe nerovnosti

Jeffersonovo prezidentství přineslo významné kroky v zahraniční i domácí politice – například koupi Louisiany nebo důraz na republikánský agrární ideál. Tento ideál však znovu stál na představě nezávislého bílého vlastníka půdy, nikoli na univerzální lidské rovnosti v dnešním smyslu. V jeho politickém myšlení existují silná slova o lidské důstojnosti, ale velmi omezená ochota tato slova naplnit vůči černým Američanům.

Navíc Jefferson ve svých spisech opakovaně projevoval rasové předsudky. I tam, kde dokázal otroctví popsat jako morální problém, zároveň přispíval k intelektuálním konstrukcím, které černé obyvatele stavěly do podřízené pozice. Tento rozpor není okrajový. Je přímo součástí dějin osvícenství v Americe.

Právě proto zůstává Jefferson jednou z nejvíce přepisovaných postav americké minulosti. Starší vyprávění z něj dělalo téměř čistého mudrce republiky. Současnější pohled se snaží udržet pohromadě obě roviny: mimořádný politický talent i hluboké morální selhání.

Památka, kterou nejde uhladit

Jefferson zemřel roku 1826, symbolicky právě padesát let po přijetí Deklarace nezávislosti. Jeho jméno nese univerzita, památníky i celé vrstvy amerického veřejného prostoru. Zároveň se však stal jedním z hlavních příkladů toho, jak obtížné je smířit národní mýty s archivní realitou.

Historická práce dnes Jeffersona nesvrhává proto, aby zničila minulost, ale proto, aby ji zbavila zjednodušení. Velikost jeho textů a politického vlivu je skutečná. Stejně skutečné jsou však i plantáž, zotročené rodiny a vztah se Sally Hemings. Jedno bez druhého už nelze číst.

Thomas Jefferson tak zůstává postavou, na níž se koncentruje celé americké napětí mezi svobodou a vyloučením. A právě proto je tak důležité o něm psát bez svatozáře i bez laciného moralismu – jako o muži, který pomohl definovat ideál, jemuž sám ve svém životě nedokázal dostát.