Benátky se pomalu propadají do moře a místní obyvatelé hromadně prchají před davy turistů

Benátky byly po staletí triumfem lidské schopnosti postavit město tam, kde by ho logika hledala jen těžko. Na laguně vznikla obchodní velmoc, která svou moc opírala o lodě, finance i obdivuhodnou stavební vynalézavost. Dnes však toto mimořádné město čelí krizi několika vrstev najednou. Podloží se pomalu propadá, hladina moře roste, epizody acqua alta se staly symbolem klimatické zranitelnosti a historické jádro zároveň dusí turistický provoz. Z prostoru, kde po druhé světové válce žilo přes 170 tisíc lidí, se stalo centrum, v němž dnes trvale bydlí už jen necelých 50 tisíc obyvatel.

Město postavené na kůlech

Benátky vznikly na soustavě ostrovů v mělké laguně na severu Jadranu. Základ jejich staveb tvoří miliony dřevěných pilot zatlučených do bahnitého podloží, na nichž spočívají kamenné základy paláců, kostelů i mostů. Po staletí tento systém fungoval překvapivě dobře, protože dřevo ponořené bez přístupu vzduchu nehnilo tak, jak by se čekalo. Přesto jde o konstrukci závislou na velmi citlivé rovnováze mezi vodou, sedimenty a lidskou údržbou. Jakmile se tato rovnováha naruší, město to pocítí velmi rychle.

Ve 20. století situaci zhoršilo průmyslové využívání pevninské části oblasti. Odběr podzemní vody v okolí po druhé světové válce přispěl k tomu, že se město začalo výrazněji propadat. Některé studie uvádějí, že ve 20. století Benátky klesly zhruba o 10 až 13 centimetrů, zatímco relativní hladina moře zároveň stoupla. Dnes se běžně uvádí, že město dál klesá tempem kolem 1 až 2 milimetrů ročně, k čemuž se přičítá růst mořské hladiny a intenzivnější extrémní počasí.

Acqua alta a technická obrana

Nejslavnější a současně nejbolestivější obraz dnešních Benátek představuje acqua alta, tedy mimořádně vysoký příliv kombinovaný s větrem a tlakovými podmínkami, které ženou vodu do laguny. Zaplavují se náměstí, uličky i interiéry obchodů. Katastrofální byla například povodeň v listopadu 2019, kdy hladina dosáhla 187 centimetrů, což byla druhá nejvyšší hodnota v moderních měřeních po roce 1966. Voda tehdy poškodila památky, obchody i každodenní infrastrukturu města.

Itálie na tuto hrozbu odpověděla obřím technickým projektem MOSE, systémem pohyblivých bariér instalovaných u vstupů do laguny. Projekt se připravoval desetiletí, provázely ho skandály i rostoucí náklady, které přesáhly několik miliard eur. Přesto od roku 2020 prokázal, že při řadě kritických situací může Benátky před nejvyšší vodou ochránit. Systém však není všelékem. Musí se správně řídit, nákladně udržovat a přitom nemůže řešit vše od dlouhodobého vzestupu hladiny moří až po sociální proměny města.

Město turistů bez obyvatel

Druhou velkou hrozbou je masový turismus. Benátky ročně navštěvují desítky milionů lidí, přičemž odhady kolísají podle toho, zda se počítají i jednodenní návštěvníci z pevniny a z výletních lodí. Město je malé a historické centrum křehké, takže i běžný den v hlavní sezoně může znamenat ucpané ulice, dlouhé fronty, tlak na dopravu a nepřetržitou proměnu bytů na krátkodobé pronájmy. Pro místní je stále těžší najít dostupné bydlení, běžné obchody nebo služby určené každodennímu životu.

Vystěhovávání rezidentů není jen psychologický dojem. Dlouhodobý demografický trend ukazuje, že historické centrum ztrácí stálé obyvatele po desetiletí. Zatímco turistické apartmány a suvenýrové obchody rostou, školy, malé dílny a sousedské provozy ubývají. Benátky tak čelí zvláštní formě paradoxu. Jsou jedním z nejslavnějších měst světa, ale právě tato sláva z nich vytlačuje lidi, kteří by v nich chtěli vést normální každodenní život.

Výletní lodě a hledání hranic

Velkým symbolem konfliktu mezi ekonomikou a ochranou města se staly výletní lodě. Obrovská plavidla plující v bezprostřední blízkosti historického jádra po léta vyvolávala kritiku kvůli vizuální disproporci, emisím i obavám z mechanického namáhání laguny. Po dlouhých sporech Itálie v roce 2021 zakázala největším výletním lodím vplouvat přímo do centra Benátek. Šlo o důležitý krok, i když nevyřešil celý problém turismu. Město dál zkouší regulace, vstupní poplatky pro jednodenní návštěvníky a různé formy řízení toku lidí.

Otázka zní, zda lze Benátky zachránit jako živé město, nikoli jen jako fotogenickou kulisu. Pokud historické centrum zůstane ekonomicky závislé téměř výhradně na návštěvnících, bude tlak na další komercializaci pokračovat. Krása paláců, kanálů a náměstí sama o sobě nestačí. Město potřebuje i řezníky, školní třídy, poštovní úřady, opravny a rodiny, které v něm nebudou přespávat jednu sezonu, ale generace.

Budoucnost, která rozhodne o charakteru města

Benátky budou i nadále jedním z nejpůsobivějších míst Evropy. Právě proto jsou pod takovým tlakem. Člověk zde na pár kilometrech čtverečních vidí střet dějin, klimatu, turismu a globální ekonomiky v mimořádně koncentrované podobě. To, co se v jiných městech děje pozvolna, je zde viditelné skoro na první pohled. Voda se tlačí do dlažby a každodenní život ustupuje krátkodobé návštěvě.

Mluvit o Benátkách jen jako o městě, které se propadá do moře, je proto přesné jen napůl. Benátky se současně propadají i do modelu, v němž jsou stále krásnější pro příchozí a stále méně obyvatelné pro vlastní obyvatele. To je možná ještě závažnější než samotná vysoká voda.

Proč jsou Benátky varováním pro další města

Benátky dnes nepředstavují jen italský problém. Jsou předobrazem toho, co může potkat historická města po celém světě, pokud se zkombinuje klimatický tlak s ekonomikou založenou téměř výhradně na návštěvnosti. Zvyšující se hladina moře, drahé bydlení, proměna bytů na krátkodobé pronájmy a ústup běžných služeb nejsou témata omezená na lagunu. Benátky jsou jen místem, kde jsou tyto jevy vidět dřív a ostřeji.

Proto se o nich mluví i jako o laboratoři budoucnosti. Každé rozhodnutí, zda regulovat jednodenní turismus, jak chránit lagunu a jak vrátit obyvatelům podmínky pro normální život, má význam i mimo Itálii. Pokud se Benátkám nepodaří zůstat obydleným městem, bude to porážka mnohem větší než jen lokální problém s vysokou vodou.