Wernher von Braun: rakety k Měsíci a stín Mittelbau-Dory

Technik Apolla, jehož první rakety vznikaly pro Hitlerovu válku

Wernher von Braun patří k nejrozporuplnějším postavám dějin kosmonautiky. Bez jeho týmu by americký program Apollo vypadal jinak; bez jeho německé kariéry by však nebyly ani rakety V-2, zbraně vyráběné za použití nucené práce vězňů koncentračního tábora Mittelbau-Dora.

Obrázek: Wernher von Braun.jpg, NASA / Wikimedia Commons, public domain.

Od snu o vesmíru k Hitlerově zbrani

Von Braun vyrůstal jako člověk fascinovaný letem do vesmíru. Už ve dvacátých a třicátých letech se pohyboval mezi německými raketovými nadšenci, kteří v raketě neviděli jen zbraň, ale i cestu mimo Zemi. Právě tato směs technického idealismu a politické slepoty tvoří základ jeho pozdějšího životního paradoxu. Když se o rakety začala zajímat armáda, von Braun se stal součástí systému, který dokázal jeho sen bohatě financovat, ale zároveň jej podřídil vojenskému účelu.

Výsledkem německého programu byla raketa A-4, známá jako V-2. Šlo o první balistickou střelu dlouhého doletu, která dokázala opustit atmosférické vrstvy a dopadnout na cíl rychlostí, proti níž neexistovala účinná obrana. Pro nacistickou propagandu byla V-2 „zbraní odplaty“. Pro obyvatele Londýna, Antverp a dalších měst to byl náhlý výbuch bez varování.

Mittelwerk a nucená práce

Nejtemnější část příběhu neleží jen v tom, že V-2 byla zbraň namířená proti civilistům. Ještě horší je způsob, jakým byla vyráběna. Po bombardování Peenemünde se produkce přesunula do podzemního komplexu Mittelwerk u Nordhausenu. Pracovali tam vězni z koncentračního tábora Mittelbau-Dora v podmínkách, které vedly k masovým úmrtím vyčerpáním, nemocemi, hladem a násilím.

NASA ve své současné biografii výslovně uvádí, že von Braun o strašných podmínkách věděl a podílel se na rozhodování o použití nucené práce. To je zásadní bod: nejde jen o abstraktní „vinu doby“ ani o nevědomou práci v izolované laboratoři. Von Braun byl manažerem velkého zbrojního projektu a jeho kariéra postupovala uvnitř nacistického státu.

Americký život po válce

Na konci války se von Braun a část jeho týmu vzdali Američanům. Spojené státy je převzaly v rámci programu Paperclip, protože studená válka rychle změnila hodnotu německých specialistů. Místo soudu a veřejného vyrovnání přišla vojenská práce v USA, vývoj raket Redstone a Jupiter a později přechod k NASA.

V americkém prostředí se von Braun proměnil v tvář kosmického věku. Uměl vysvětlovat, přesvědčovat politiky a prodávat veřejnosti představu, že rakety nejsou jen zbraně, ale nástroj poznání. Jeho nejslavnějším dílem se stala raketa Saturn V, která vynesla astronauty programu Apollo k Měsíci.

Dědictví bez jednoduché tečky

Kdybychom mluvili jen o technice, von Braun by byl jedním z velkých konstruktérů 20. století. Kdybychom mluvili jen o Mittelbau-Doře, byl by symbolem vědce, který přizpůsobil své ambice zločinnému režimu. Historická pravda je právě v napětí mezi těmito dvěma rovinami.

Von Braun nepředstavuje příběh člověka, který se prostě „napravil“ tím, že později pracoval pro dobrou věc. Jeho život ukazuje, že technický úspěch nemusí rušit morální odpovědnost. Raketa Saturn V vynesla lidi na Měsíc; dřívější rakety téhož muže byly vyráběny lidmi, kteří často nepřežili ani samotnou výrobu.