Karel IV. bývá v české paměti obklopen téměř bezchybnou pověstí. Založil univerzitu, proměnil Prahu v jedno z center Evropy a po staletích získal označení Otec vlasti. Jeho vlastní život ale vypadal podstatně drsněji. Od dětství byl nástrojem dynastické politiky, bojoval ve válkách, přežil těžké zranění krku a čelisti, přišel o několik manželek i dětí a na konci života ho těžce sužovala dna.
Narodil se jako Václav a vlastní matku prakticky nepoznal
Budoucí císař se narodil 14. května 1316 v Praze jako syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Při křtu dostal jméno Václav. Manželství jeho rodičů však bylo konfliktní a politické spory zasáhly i jejich děti.
Jako malý byl oddělen od matky a už v sedmi letech poslán na francouzský královský dvůr. Tam přijal při biřmování jméno Karel podle svého kmotra, francouzského krále Karla IV. Sličného. Francouzský pobyt z něj udělal evropsky vzdělaného prince, ale zároveň znamenal dětství daleko od domova a vlastní rodiny.
Ve Francii se naučil jazyky, získal mimořádné vzdělání a seznámil se s prostředím vysoké politiky. Velmi mladý byl také zasnouben a poté oženěn s Blankou z Valois.
Než začal stavět Prahu, učil se vládnout ve válčící Itálii
Jan Lucemburský byl rytířský panovník, který trávil velkou část života mimo Čechy. Mladého Karla poslal ve třicátých letech do severní Itálie, kde Lucemburkové drželi několik měst a vedli složité mocenské zápasy.
Karel se tam nesetkal s romantickou rytířskou politikou. Města měnila spojence, protivníci se pokoušeli ovládnout území silou a mladý princ se účastnil skutečných bojů. Ve své autobiografii později popisoval i údajný pokus o otravu. Některé detaily jeho italských zkušeností známe hlavně z jeho vlastního podání, jisté ale je, že už jako velmi mladý muž získal tvrdou vojenskou a diplomatickou průpravu.
U Kresčaku přišel o otce
V roce 1346 se Karel účastnil bitvy u Kresčaku, jedné z nejslavnějších bitev stoleté války. Francouzské vojsko zde utrpělo těžkou porážku od Angličanů.
Na francouzské straně bojoval také Karlův otec Jan Lucemburský, který byl v té době už slepý. V bitvě padl. Karel přežil a ve stejném roce byl zvolen římským králem. O rok později byl v Praze korunován českým králem.
Jeho moc ale nebyla automatická. Ve Svaté říši římské musel soupeřit s dalšími dynastiemi, uzavírat dohody, získávat hlasy kurfiřtů a někdy používat i vojenskou sílu. Pověst mírumilovného stavitele tak zachycuje jen část jeho vlády.
Prahu měnil v hlavní město své dynastie i říše
Karel měl jasnou představu o významu českého království. Praha za jeho vlády získala Nové Město, pokračovala stavba katedrály svatého Víta, vznikl kamenný most později nazvaný Karlův a nedaleko Prahy vyrostl Karlštejn.
Dne 7. dubna 1348 založil pražskou univerzitu. Měla čtyři fakulty a stala se prvním vysokým učením tohoto typu ve střední Evropě. Založení nebylo jen kulturním gestem. Vzdělaní právníci, teologové a úředníci byli důležití pro správu státu a Praha měla být skutečným centrem Karlovy moci.
V roce 1355 byl v Římě korunován císařem. O rok později byla vydána Zlatá bula Karla IV., jeden z nejdůležitějších ústavních dokumentů středověké říše, který upravil pravidla volby římského krále.
V roce 1350 na několik měsíců téměř zmizel
Jedna z nejpodivnějších epizod Karlova života přišla na podzim 1350. Panovník na několik měsíců zmizel z běžného veřejného života a dobové zprávy mluvily o vážné nemoci, případně o otravě.
Moderní antropologický výzkum jeho kostry však odhalil těžké poranění dolní čelisti a krční páteře. Odborníci spojují nálezy s prudkým úrazem, pravděpodobně při rytířském turnaji. Karel turnaje miloval a podle pramenů se jich někdy účastnil inkognito.
Zranění bylo na středověké poměry mimořádně závažné. Poškozená čelist a krční páteř mohly vést k otoku, potížím s dýcháním a ochrnutí. Skutečnost, že Karel přežil a znovu se vrátil k aktivní vládě, byla sama o sobě pozoruhodná. Jeho pozdější držení hlavy a postavy zřejmě neslo následky tohoto úrazu.
Čtyři manželky nebyly romantickým rozmarem
Karel IV. byl ženatý čtyřikrát. Jeho manželství měla silný politický význam a pomáhala vytvářet dynastické vazby. První manželkou byla Blanka z Valois, kterou znal už z francouzského dvora. Zemřela v roce 1348.
Druhou manželkou se stala Anna Falcká. Jejich syn Václav, dlouho očekávaný mužský dědic, zemřel jako malé dítě. Anna sama zemřela v roce 1353.
Třetí ženou byla Anna Svídnická. Právě s ní měl Karel budoucího českého krále Václava IV. Anna však zemřela roku 1362 v souvislosti s porodem. Teprve čtvrtá manželka Eliška Pomořanská Karla přežila.
Za dvorskými svatbami, korunovacemi a dynastickou reprezentací tak byla opakovaná zkušenost se smrtí nejbližších lidí, která byla ve středověku běžná i v královských rodinách.
Otec vlasti byl také člověk, který trpěl chronickou bolestí
Antropologický průzkum Karlových ostatků ukázal, že měl robustní, fyzicky aktivní postavu a během života utrpěl řadu zranění. Ve vyšším věku ho stále více omezovala dna.
Při návštěvě Francie v roce 1378 byly jeho potíže tak silné, že musel být převážen na nosítkách nebo nesen. Přesto při slavnostním vjezdu do Paříže usedl na koně, protože veřejná role císaře vyžadovala reprezentaci i přes bolest.
Jeho poslední úraz se stal smrtelným
Výzkum kosterních pozůstatků přinesl také pravděpodobné vysvětlení Karlovy smrti. Na levé stehenní kosti byla nalezena čerstvá zlomenina krčku, která nevykazovala známky hojení.
Úraz panovníka upoutal na lůžko a podle lékařsko-antropologické interpretace následoval zápal plic. Karel IV. zemřel v Praze 29. listopadu 1378 ve věku 62 let. Pohřben byl v katedrále svatého Víta, jejíž velkolepou přestavbu sám během své vlády prosazoval.