Mrtvý papež Formosus byl vykopán z hrobu, obléknut do papežského roucha a postaven před soud za údajné zločiny

Středověké dějiny papežství jsou plné intrik, mocenských zápasů a rychlých pádů, ale jen málokterá epizoda působí tak groteskně jako proces s mrtvým papežem Formosem. V lednu roku 897, zřejmě v bazilice svatého Jana v Lateránu, nechal papež Štěpán VI vyzvednout tělo svého předchůdce z hrobu, obléci je do pontifikálních rouch a posadit na trůn. Následoval církevní soud, při němž byl mrtvý Formosus obviněn z porušení kanonického práva a ze zneužití papežského úřadu.

Řím v čase chaosu

Aby Kadáverový synod nepůsobil jen jako šílená výjimka, je třeba připomenout, v jak rozvráceném politickém prostředí se odehrál. Konec 9. století byl v Itálii i v papežství obdobím prudkých bojů o moc. O císařskou korunu soupeřili různí kandidáti a papežové se stávali součástí těchto konfliktů. Formosus, který vládl jako papež v letech 891 až 896, podporoval v jedné fázi východofranského krále Arnulfa Korutanského proti spoletské dynastii.

Právě tato politika z něj po smrti udělala snadný terč. Když se situace v Římě obrátila a ke slovu se znovu dostali stoupenci Spoleta, bylo výhodné zpochybnit nejen Formosovo dědictví, ale i právní platnost jeho činů. Zde se otevírá klíč k tomu, proč byl soud s mrtvolou vůbec myslitelný. Nešlo o morbidní nápad bez souvislostí, nýbrž o extrémní nástroj mocenské revize.

Proces s mrtvým tělem

Formosovo tělo bylo podle tradičního líčení vytaženo z hrobu po několika měsících od pohřbu. Posadili je na trůn a přidělili mu jáhna, který měl za mrtvého odpovídat. Hlavní obvinění se týkala toho, že Formosus přijal papežský úřad neplatně, protože předtím zastával biskupský stolec v Portu, a také toho, že porušil církevní pravidla přesouváním mezi stolci a údajně křivopřísežnictvím.

Výsledek byl předem daný. Synod Formosa odsoudil, prohlásil jeho úřad za neplatný a zrušil jeho rozhodnutí i svěcení. Podle pramenů byly z mrtvého těla odstraněny pontifikální odznaky a tři prsty pravé ruky, užívané při žehnání, byly useknuty. Nakonec bylo tělo nejprve pohřbeno na neoznačeném místě a poté vhozeno do Tibery.

Rychlý pád soudce

Kadáverový synod však nevyvolal jen poslušné přijetí. Reakce v Římě byla prudká a negativní. Ve městě se začalo mluvit o neúctě k mrtvému i o politické mstě, která překročila všechny meze. Papež Štěpán VI se dlouho neudržel. Ještě téhož roku byl svržen, uvězněn a podle tradice ve vězení uškrcen.

Následující papežové se k celé aféře stavěli různě, ale trend byl jasný. Formosův rozsudek byl zrušen a jeho pověst do značné míry rehabilitována. Papež Theodor II nechal tělo, které mělo být mezitím vytaženo z Tibery, znovu pohřbít se cti. Jan IX pak synod výslovně odsoudil a zakázal další podobné procesy s mrtvými.

Co vlastně proces znamenal

Kadáverový synod bývá právem označován za jednu z nejbizarnějších epizod středověkých dějin. Redukovat jej jen na podivnost by však bylo málo. V jádru šlo o otázku legitimity. Když bylo potřeba zpochybnit politická rozhodnutí mrtvého papeže, nejúčinnějším prostředkem se stalo retroaktivní prohlášení, že vlastně nikdy neměl úřad vykonávat. Soud s mrtvolou byl jen teatrálně vyhrocenou formou tohoto sporu.

Právě proto má celá událost přesah daleko za hranice církevních dějin. Ukazuje, jak křehká byla v raně středověkém Římě hranice mezi posvátnou autoritou a brutální mocenskou praxí. Tělo mrtvého papeže se v lednu 897 stalo doslova rekvizitou politického boje a tento obraz patří k nejsilnějším svědectvím o rozvratu tehdejšího papežství.