Britský voják Jack Churchill bojoval na bojištích druhé světové války s lukem, šípy a skotským mečem v ruce

Vojenské dějiny znají řadu mužů s pověstí podivínů, ale Jack Churchill mezi nimi zaujímá výsadní místo. Narodil se roku 1906 a za druhé světové války sloužil u britské armády jako důstojník komand. Proslul tím, že do bojů vyrážel s dlouhým lukem, toulcem šípů a skotským mečem, takzvaným claymorem. Nešlo o divadelní rekvizity pro fotografy. Jack Churchill je skutečně nosil a minimálně v jednom zdokumentovaném případě protivníka šípem zasáhl.

Důstojník s neobvyklým vkusem

John Malcolm Thorpe Fleming Churchill byl mužem širokých zájmů. Před válkou působil v armádě, ale také pracoval v civilu a věnoval se lukostřelbě, střelbě i hře na dudy. Měl mimořádnou fyzickou kondici a silnou zálibu v dobrodružství. Když začala druhá světová válka, přihlásil se znovu do aktivní služby. Jeho výstroj se však od běžného standardu výrazně lišila. Churchill tvrdil, že důstojník, který jde do akce bez meče, je nedostatečně oblečen.

Něco z této stylizace bylo jistě součástí jeho osobní legendy. Současně však existují dostatečně pevné důkazy, že meč i luk s sebou skutečně nosil. V květnu 1940 během bojů ve Francii u L Épinette zabil německého poddůstojníka šípem. Často se uvádí, že to byl poslední potvrzený případ, kdy britský voják zabil nepřítele lukem v regulérním boji.

Norsko, Itálie a komanda

Churchill postupně sloužil v několika mimořádně exponovaných nasazeních. Bojoval v Norsku, poté se zapojil do operací komand a později působil ve Středomoří. V roce 1943 se účastnil vylodění na Sicílii. Právě zde vznikly historky o jeho drzosti a osobní odvaze, které z něj učinily legendu už mezi současníky. V některých situacích se pohyboval před vlastními muži, hrál na dudy a vyzařoval takovou míru sebejistoty, že působil téměř nezranitelně.

Ještě známější je jeho akce na jugoslávském ostrově Brač v květnu 1944. Churchill vedl malou jednotku komand proti německým pozicím. Když byl útok odražen, pokračoval podle svědectví v palbě a hře na dudy, dokud nebyl raněn explozí granátu a zajat. I zde se ukazuje, že jeho excentrické vystupování nebylo pózou z pohodlného zázemí, ale součástí chování v přímém boji.

Zajetí a útěky

Po zajetí byl kvůli svému příjmení a aristokratickému zjevu nejprve považován za možného příbuzného premiéra Winstona Churchilla. Němci jej nakonec poslali do zajateckého tábora Sachsenhausen. Ani zde ale nezůstal pasivní. Pokusil se o útěk a později byl v závěru války znovu na svobodě. Podobné epizody jen posílily obraz muže, který odmítal běžné limity vojenské poslušnosti i osobní opatrnosti.

Po válce sloužil ještě v Barmě a Palestině. Když se dozvěděl o japonské kapitulaci, měl poznamenat, že kdyby nebylo těch zatracených Yankeeů, válka mohla trvat ještě deset let. Jakkoli je tato věta často citovaná právě pro svou drsnou nadsázku, přesně vystihuje jeho povahu. Churchill nebyl muž kompromisů ani klidné služby v kanceláři.

Legenda, která obstála

U Mad Jacka Churchilla je vždy nutné oddělit jádro od vypravěčského nánosu. Kolem jeho osoby se nahromadila řada historek, z nichž některé byly v čase přibarveny. Přesto zůstává mimořádně dobře doloženo, že opravdu nosil luk, šípy, dudy i meč, že bojoval v první linii a že měl za sebou skutečné bojové výsledky. Nejde tedy o poválečný marketing, ale o autentickou a velmi neobvyklou postavu britských dějin.

Jack Churchill zemřel v roce 1996 ve věku 89 let. Jeho příběh stojí na pomezí mezi vojenským profesionalismem a osobní excentricitou. Právě tato kombinace z něj činí jednu z nejvýraznějších individualit druhé světové války, člověka, který se rozhodl vstoupit do moderního konfliktu se zbraněmi připomínajícími jiná století.