První zářijové ráno roku 1939 změnilo Evropu. Německá vojska překročila polské hranice, letadla útočila na města a válečná loď Schleswig-Holstein zahájila palbu na Westerplatte. Adolf Hitler tvrdil, že Německo pouze odpovídá na polské útoky. Ve skutečnosti měl plán invaze připravený předem a nacisté si krátce před válkou vyrobili i vlastní záminku.
Ráno, po kterém už Evropa nebyla stejná
Bylo pátek 1. září 1939 a většina Evropy ještě spala. V Polsku se ale už před svítáním rozbíhala válka, která během několika následujících let zachvátila téměř celý svět. Německo zaútočilo ze severu, západu i jihu. Přes hranice se valily tanky, motorizované jednotky a pěchota, zatímco Luftwaffe napadala letiště, dopravní uzly i polská města.
Za symbolický začátek druhé světové války bývá považován útok na polskou vojenskou tranzitní základnu Westerplatte u Gdaňsku. Přibližně ve 4:45 ráno zahájila německá válečná loď Schleswig-Holstein palbu na polské pozice. Němci očekávali rychlé zlomení odporu. Malá polská posádka se však bránila sedm dní a Westerplatte se později stalo jedním z nejslavnějších symbolů polského odporu.
Ve stejné době dopadaly německé bomby i na další místa. O přesném pořadí úplně prvních bojových akcí 1. září se historici dodnes přou, často se připomíná například bombardování města Wieluń. Na podstatě událostí to nic nemění. Německo zahájilo předem připravenou invazi do sousedního Polska a evropská válka začala.
Hitler potřeboval před Němci zahrát roli napadeného
Adolf Hitler nechtěl útok domácímu obyvatelstvu prodávat jako obyčejnou agresi. Nacistická propaganda proto několik týdnů tvrdila, že Polsko utlačuje německou menšinu a chystá se proti Německu. Bylo potřeba vytvořit dojem, že Berlín pouze reaguje na nepřátelské provokace.
Jedna z nejznámějších byla zinscenována večer 31. srpna 1939 v tehdejším německém Gleiwitzu, dnešních polských Gliwicích. Skupina mužů podřízených SS obsadila místní rozhlasovou stanici a sehrála falešný polský útok. Smyslem nebylo vojensky něco získat. Šlo o propagandu a o výrobu příběhu, který mohl nacistický režim následujícího dne předložit veřejnosti.
Následujícího rána Hitler vystoupil v Říšském sněmu. Tvrdil, že Polsko střílelo na německé území a Německo nyní odpovídá. Slavná věta o tom, že se od časného rána „střílí zpět“, měla vytvořit obraz obranné války. Realita byla opačná. Německé přípravy na útok probíhaly dlouho před incidentem v Gleiwitzu.
Válka nebyla rozhodnutím z jedné noci
Napadení Polska nebylo impulzivní reakcí na události posledních srpnových hodin. Hitler usiloval o rozšíření německého území už dávno před rokem 1939. Po připojení Rakouska a rozbití Československa se jeho pozornost obrátila k Polsku. Německo požadovalo mimo jiné připojení Svobodného města Gdaňsk a dopravní spojení přes polský koridor.
Polská vláda odmítla podmínky, které by zemi dostávaly pod stále silnější německý tlak. Británie a Francie mezitím poskytly Polsku záruky. Hitler přesto počítal s tím, že západní mocnosti nakonec stejně jako při předchozích krizích ustoupí.
Nejdůležitější překvapení přišlo 23. srpna 1939. Německo a Sovětský svaz podepsaly pakt o neútočení známý jako pakt Molotov–Ribbentrop. Navenek šlo o dohodu mezi dvěma státy, které se ideologicky nenáviděly. Tajný dodatek však rozděloval části východní Evropy do německé a sovětské sféry vlivu. Počítalo se také s rozdělením Polska.
Hitler tak získal zásadní jistotu: při útoku na Polsko se nemusel obávat okamžitého sovětského zásahu proti Německu. Stalin zase dostal možnost rozšířit sovětský vliv směrem na západ.
Německá převaha byla obrovská
Německo nasadilo proti Polsku přibližně jeden a půl milionu vojáků, více než dva tisíce tanků a mohutné letectvo. Útok vedlo z několika směrů tak, aby polské síly obcházelo, rozdělovalo a ničilo dříve, než se stačí přeskupit.
Polská armáda bojovala tvrdě, ale čelila protivníkovi s výraznou převahou ve vzduchu, obrněné technice i možnostech rychlého přesunu. Obraz polských jezdců útočících se šavlemi proti německým tankům, který se dodnes občas objevuje, je z velké části válečný mýtus. Polská jízda byla běžnou součástí tehdejší armády, většinou se přesouvala na koních a do boje vstupovala jako pěchota.
Německý postup byl rychlý a chaotické přesuny civilistů situaci ještě zhoršovaly. Silnice zaplnily rodiny, které se snažily uniknout před frontou. Mnozí lidé odcházeli pěšky a nesli jen to, co dokázali unést. V prvních dnech války ještě nikdo netušil, že okupace Polska bude patřit k nejbrutálnějším kapitolám celého konfliktu.
Británie a Francie už tentokrát neustoupily
Hitler zřejmě doufal, že Londýn a Paříž zůstanou stranou. Tentokrát se přepočítal. Velká Británie a Francie požadovaly ukončení německého útoku. Když k němu nedošlo, 3. září 1939 vyhlásily Německu válku.
Lokální útok na Polsko se tím definitivně změnil v evropskou válku. Pro Poláky ale vyhlášení války neznamenalo rychlou vojenskou pomoc, která by dokázala německý tlak zastavit. Na západní frontě následovalo období relativní nečinnosti, později známé jako podivná válka. Hlavní tíha bojů zůstala na Polsku.
17. září přišla druhá rána, tentokrát z východu
Když už polská armáda bojovala s Němci a vláda se snažila udržet stát v chodu, překročila 17. září polské hranice také sovětská Rudá armáda. Sovětský svaz tak obsadil východní část země v souladu s dohodami uzavřenými s nacistickým Německem.
Polsko se ocitlo mezi dvěma velmocemi. Varšava po těžkém bombardování kapitulovala 28. září. Poslední větší organizované polské jednotky složily zbraně počátkem října. Polský stát byl rozdělen mezi Německo a Sovětský svaz, jeho vláda však pokračovala v exilu a polští vojáci později bojovali na mnoha dalších frontách války.
Polsko nebylo jen vojenským cílem
Německá okupace od začátku neznamenala pouze změnu hranic. Nacisté zahájili teror proti polským elitám, inteligenci, duchovním a dalším lidem, které považovali za možné nositele odporu. Židovské obyvatelstvo se postupně stávalo terčem stále tvrdší perzekuce, izolace a později systematického vyvražďování.
Válka umožnila nacistickému režimu radikalizovat politiku, kterou do té doby prosazoval především uvnitř Německa a na připojených územích. Polsko se stalo místem masových poprav, nucených přesunů, ghett a později také hlavním prostorem, v němž nacisté vybudovali vyhlazovací tábory.
Proč se 1. září 1939 dodnes připomíná
Na první pohled je to jednoduché datum z učebnice: Německo napadlo Polsko a začala druhá světová válka v Evropě. Za tím jedním řádkem se ale skrývá mnohem víc. Předem připravená agrese byla vydávána za obranu. Propaganda vytvořila falešný útok, který měl přesvědčit veřejnost. Dvě diktatury si tajně rozdělily území cizího státu a Hitler spoléhal na to, že okolní země znovu nezasáhnou.
Právě v tom je září 1939 dodnes varovné. Válka nezačala jedním náhlým rozhodnutím za úsvitu. Předcházely jí měsíce nátlaku, lží, územních požadavků, tajné diplomacie a zkoušení, co ještě ostatní státy nechají projít.
Když pak 1. září ráno začala děla ostřelovat Westerplatte, politická hra skončila. Během několika dní byly ve válce nejsilnější evropské mocnosti a konflikt, který měl podle nacistických plánů rychle vyřešit „polskou otázku“, se nakonec změnil v nejničivější válku lidských dějin.
Zdroje
United States Holocaust Memorial Museum: Invasion of Poland, Fall 1939.
United States Holocaust Memorial Museum: German-Soviet Pact.
Obrazové materiály: Wikimedia Commons. Licence a autorství jsou uvedeny přímo pod jednotlivými fotografiemi.