Praha, 27. května 1942. Otevřený černý Mercedes zpomaluje v ostré zatáčce v Libni a Jozef Gabčík vystupuje proti vozu se samopalem Sten v rukou. Má několik vteřin. Stiskne spoušť – a nic. Zbraň selže. V okamžiku, kdy se zdá, že se jedna z nejodvážnějších odbojových akcí druhé světové války zhroutí, zasáhne Jan Kubiš. Proti Heydrichovu automobilu vrhne speciálně upravenou bombu. Výbuch zastupujícího říšského protektora nezabije na místě, ale zranění se mu stanou osudnými.
Proč měl být odstraněn právě Reinhard Heydrich
Reinhard Heydrich nebyl v Protektorátu Čechy a Morava jen dalším německým úředníkem. Když v září 1941 nastoupil jako zastupující říšský protektor, patřil už mezi nejmocnější muže nacistického bezpečnostního aparátu. Vedl Hlavní úřad říšské bezpečnosti, pod který spadaly mimo jiné gestapo, kriminální policie a bezpečnostní služba SD. Patřil také k hlavním organizátorům nacistického teroru a k lidem, kteří koordinovali vyvražďování evropských Židů.
Po příchodu do Prahy rychle ukázal, co od jeho vlády čekat. Nechal zatýkat představitele domácího odboje, vyhlásil stanné právo a následovaly popravy. Současně ale používal i jinou taktiku: části dělníků nabízel sociální výhody, lepší příděly a snažil se udržet průmyslovou výrobu. Represe a promyšlená snaha uklidnit obyvatelstvo šly vedle sebe.
Československá exilová vláda v Londýně potřebovala ukázat, že okupované české země nejsou pasivní součástí nacistické říše. Rozhodnutí udeřit proti Heydrichovi tak mělo vojenský, politický i symbolický význam. Operace dostala krycí název Anthropoid.
Gabčík a Kubiš se připravovali v Británii
Pro úkol byli vybráni českoslovenští vojáci vycvičení ve Velké Británii. Původně měl být členem dvojice Jozef Gabčík spolu s Karlem Svobodou, ten se však při výcviku zranil. Nahradil ho Jan Kubiš. Oba podstoupili výsadkovou, střeleckou i sabotážní přípravu a věděli, že jejich šance na bezpečný návrat jsou mizivé.
V noci z 28. na 29. prosince 1941 byli Gabčík a Kubiš vysazeni nad okupovaným územím. Letoun je však kvůli navigační chybě nevysadil tam, kde se původně plánovalo. Přesto se dokázali spojit s domácím odbojem. Bez pomoci desítek českých rodin, sokolských odbojářů, duchovních a dalších podporovatelů by se operace nemohla uskutečnit.
Několik měsíců sledovali Heydrichovy zvyky a hledali místo, kde by byl útok vůbec proveditelný. Zastupující říšský protektor se navzdory svému postavení pohyboval Prahou v otevřeném automobilu a často bez silné ochrany. Jeho sebevědomí se nakonec stalo jednou z podmínek úspěchu atentátu.
Rozhodla ostrá zatáčka u Vychovatelny
Parašutisté nakonec vybrali prudkou zatáčku u Vychovatelny v Praze-Libni, kudy Heydrich pravidelně projížděl ze svého sídla v Panenských Břežanech směrem na Pražský hrad. Automobil tam musel výrazně zpomalit. Právě těch několik vteřin mělo Gabčíkovi umožnit vystoupit přímo před vůz a zahájit palbu.
Ve středu 27. května 1942 čekali na místě Gabčík s Kubišem. S akcí jim pomáhal také Josef Valčík, který měl podle tradičního popisu sledovat příjezd vozu a dát znamení. Situaci komplikoval běžný pražský provoz a tramvaj, která se v rozhodujícím okamžiku objevila poblíž zatáčky.
Několik minut po půl jedenácté přijel Heydrichův Mercedes řízený osobním strážcem Johannesem Kleinem. Vůz zpomalil přesně tam, kde parašutisté očekávali.
Gabčík namířil Sten. Samopal ale nevystřelil
Gabčík odhodil kabát, pod kterým skrýval samopal Sten Mk. II, vstoupil před vůz a pokusil se zahájit palbu z bezprostřední vzdálenosti. Právě tady nastal okamžik, který se stal jedním z nejslavnějších momentů českého odboje. Zbraň nevystřelila.
Přesný důvod selhání se v jednotlivých rekonstrukcích liší, jisté ale je, že Gabčík nemohl splnit původní plán – Heydricha zasáhnout dávkou ze samopalu. Vteřiny běžely a vůz byl stále na dosah. Heydrich navíc místo okamžitého úniku nařídil řidiči zastavit.
Toto rozhodnutí mu pravděpodobně výrazně zhoršilo situaci. Kdyby Klein okamžitě pokračoval v jízdě, automobil mohl prostoru útoku rychle uniknout. Místo toho dostal Jan Kubiš možnost použít záložní zbraň.
Kubiš hodil bombu k pravé zadní části vozu
Jan Kubiš neváhal. Použil speciálně upravenou bombu vycházející z britského protitankového granátu No. 73. Měla nárazový zapalovač a byla připravena tak, aby explodovala při zásahu cíle. Kubiš ji hodil směrem k Mercedesu.
Bomba nedopadla přímo dovnitř automobilu. Explodovala u jeho pravé zadní části. Výbuch poškodil karoserii a střepiny i úlomky zasáhly Heydricha. Zraněn byl také Kubiš, kterého exploze zasáhla do obličeje. Atentát v tu chvíli stále nevypadal jako jednoznačný úspěch.
Heydrich po explozi nebyl bezmocný. Vystoupil z poškozeného vozu a pokusil se reagovat zbraní. Gabčík mezitím prchal pryč. Řidič Klein ho pronásledoval, ale Gabčík se mu dokázal postavit a postřelil ho do nohy. Kubiš opustil místo na kole.
Na ulici zůstal rozbitý Mercedes, zbraně a věci, které mohly gestapu pomoci při vyšetřování. Oba hlavní útočníci však z místa unikli.
Heydrich nejprve vypadal, že přežije
Zraněný Heydrich byl dopraven do nemocnice Na Bulovce. Lékaři zjistili vážné poranění způsobené střepinami a částmi materiálu z automobilu. Podstoupil operaci a několik dní se zdálo, že se jeho stav zlepšuje.
Pak přišel zlom. Rozvinula se těžká infekce a Heydrichův zdravotní stav se prudce zhoršil. Reinhard Heydrich zemřel 4. června 1942, osm dní po atentátu. Muž, kterého nacistický režim považoval za jednu ze svých nejvýznamnějších postav, podlehl následkům útoku dvou československých parašutistů.
Atentát se tak stal mimořádnou událostí. V okupované Evropě nebylo běžné, aby se odboji podařilo zasáhnout a zabít nacistického představitele tak vysokého postavení.
Nacistická odveta začala prakticky okamžitě
Už v den atentátu začalo rozsáhlé pátrání. Praha byla uzavírána, probíhaly domovní prohlídky a zatýkání. Byl vyhlášen výjimečný stav a nacisté vypsali vysokou odměnu za informace vedoucí k dopadení pachatelů. Heydrichiáda se proměnila v jednu z nejkrvavějších vln teroru v dějinách protektorátu.
Nejznámějším symbolem odvety se staly Lidice. Nacisté přitom neměli skutečný důkaz, že by obyvatelé obce s atentátníky spolupracovali. Přesto byla obec v noci z 9. na 10. června 1942 obklíčena. Muži byli zastřeleni, ženy deportovány do koncentračního tábora a většina dětí později zavražděna nebo odvlečena. Vesnice byla srovnána se zemí.
Podobný osud postihl později také Ležáky, které skutečně měly vazbu na odbojovou síť. Nacistická pomsta zasáhla stovky rodin a tisíce lidí prošly zatýkáním, výslechy, věznicemi a popravišti.
Zrada Karla Čurdy dovedla gestapo k parašutistům
Navzdory masovému pátrání se atentátníci a jejich spolubojovníci několik týdnů skrývali. Zlom přišel 16. června, kdy se parašutista z výsadku Out Distance Karel Čurda dobrovolně přihlásil gestapu. Poskytl informace o lidech napojených na odboj a vyšetřovatelé se díky tomu dostali na stopu rodině Moravcových.
Brutální výslechy postupně vedly nacisty k úkrytu v pravoslavném chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Ukrývalo se tam sedm parašutistů: Jozef Gabčík, Jan Kubiš, Adolf Opálka, Josef Bublík, Josef Valčík, Jaroslav Švarc a Jan Hrubý.
Poslední boj v Resslově ulici
Brzy ráno 18. června 1942 obklíčily chrám stovky příslušníků SS a gestapa. Nahoře na kůru se bránili Kubiš, Opálka a Bublík. Bojovali proti obrovské přesile, dokud nebyli smrtelně zraněni nebo jim nedošla možnost dalšího odporu.
Další čtyři parašutisté se bránili v kryptě. Němci se je snažili dostat ven střelbou, granáty, slzným plynem i vodou vháněnou dovnitř. Gabčík, Valčík, Švarc a Hrubý se nakonec rozhodli, že živí do rukou gestapa nepadnou.
Po několika hodinách bylo po všem. Všech sedm obránců zahynulo. Nacisté následně pokračovali v likvidaci lidí, kteří jim pomáhali. Řada spolupracovníků parašutistů a jejich příbuzných skončila v koncentračních táborech a desítky byly popraveny.
Atentát měl význam daleko za hranicemi protektorátu
Operace Anthropoid měla tragickou cenu, ale její politický význam byl obrovský. Ukázala spojencům, že československý odpor proti nacistické okupaci je skutečný a že exilová vláda dokáže organizovat akce přímo na okupovaném území. Smrt Heydricha se stala jedním z nejsilnějších symbolů československého odboje za druhé světové války.
Nacistická odveta zároveň odkryla brutalitu režimu před světem. Zničení Lidic vyvolalo mimořádnou mezinárodní odezvu a jméno malé středočeské obce se stalo symbolem nacistického teroru.
Samotný útok přitom stál na několika vteřinách, během nichž téměř všechno selhalo. Gabčíkův samopal nevystřelil. Heydrichův řidič nezrychlil, ale zastavil. Kubišova bomba nepadla přímo do auta. Přesto právě její výbuch nakonec způsobil zranění, po nichž Heydrich zemřel.
To, co se dopoledne 27. května 1942 odehrálo v jedné pražské zatáčce, proto dodnes působí téměř neuvěřitelně. Dva vojáci stáli proti jednomu z nejmocnějších představitelů nacistického režimu, měli jen několik sekund a plán se jim před očima rozpadal. Přesto svůj úkol dokončili.
Zdroje
Vojenský historický ústav Praha: Historie operace Anthropoid.
Vojenský historický ústav Praha: Vzpomínka na atentát na Reinharda Heydricha.
United States Holocaust Memorial Museum: Assassination of Reinhard Heydrich.
United States Holocaust Memorial Museum: Lidice: The Annihilation of a Czech Town.